Jak je správně nastavit převodní ceny? Pozor na rostoucí zájem berňáku o cenu obvyklou!

Mnozí podnikatelé si často ani neuvědomují, že jejich jednotlivé podniky či sami majitelé si nemohou navzájem fakturovat nebo prodávat aktiva, jak se jim zlíbí. V české daňovém řádu jsou převodní ceny stanoveny v § 23 odts. (7) Zákona o daních z příjmu, který ustanovuje povinnost upravit základ daně o rozdíl v cenách pro spojené osoby vůči cenám obvyklým. Za spojené osoby jsou z pohledu tohoto paragrafu považovány osoby propojené kapitálově (nad 25% hlasovacích práv), osoby podílející se na kontrole druhé osoby (statutární, dozorčí orgán atd.) ale i osoby blízké v rodině. V Tuzemsku zatím povinnost vyhotovení převodní dokumentace pro transakce mezi spojenými osobami není, nicméně v řádě států EU (např. i Slovensko) již legislativa její přípravu přikazuje.

Proč se s tím ale tolik nadělá?

Představte si situaci, že podnikatel vlastní jednu společnost v Čechách (maloobchod s nářadím) a další ve Spojených arabských emirátech, kde je sazba daně z příjmu 0 %. Tato společnost nakoupí zboží od českého velkoobchodu nářadí a s přirážkou 100 % jej prodá Tuzemskému maloobchodu, kterého provozuje stejný podnikatel. Kvůli značné nákupní ceně je veškerý zisk realizován na úrovni společnosti z Emirátů a ČR přichází o svých 19 % ze zisku maloobchodu. Z tohoto důvodu se úřady v rámci kontroly převodních cen zaměřují zejména na přeshraniční transakce. Nicméně stranou nejsou ani tuzemské transakce, kde by mohlo při nedodržení tržního odstupu docházet k převodům zisků mezi subjekty se ztrátami z minulosti nebo mezi subjekty s odlišným zdaněním (specifické fondy, neziskové organizace atd.).

I díky tomu v současnosti správce daně zvyšuje tlak na daňové subjekty u problematiky převodních cen. Metodika k nastavování převodních cen vychází ze směrnice OECD, přičemž některé části jsou zakotveny v pokynech Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství. Metod pro správné nastavení převodních cen je více a některé jsou pro stanovení poměrně sofistikované.

Poradenské společnosti se často pokoušejí stanovovat cenu obvyklou dle přání klienta, přičemž k tomuto využívají nejsofistikovanější metody, u kterých by nemělo hrozit napadení ze strany finanční úřadu. Ten nicméně zareagoval zpřísněním kontrol a zavedením specializovaných úřadů s dobře školenými úředníky, kteří mají působnost v celé ČR. Další nevýhodou pro daňový subjekt je přenos důkazního břemene. V případě převodních cen je daňový subjekt povinen na vyzvání úřadu jejich výši doložit na rozdíl od ostatních daňových povinností. V opačném případě finanční úřad ceny sám určí a samozřejmě doměří daň i s pokutami a penálem. Je tedy nutné být na berního úředníka řádně připraven a v ideálním případě ho během kontroly zavalit převodní dokumentací ke každé transakci.

Metody stanovení ceny obvyklé

Metoda nezávislé srovnatelné ceny

Tato metoda je v praxi nejednoduší pro aplikaci, přičemž její podstata tkví v tom, že stejnou službu nebo produkt prodáváte spojené osobě za stejnou cenu, jako nespojené. Během jejího využití je třeba nalézt srovnatelné transakce zejména z hlediska kvality, objemu, úrovně a lokace trhu. Pokud však firma takovou transakci s nespojenou osobou nerealizuje, je třeba přistoupit k dalším metodám.   

Metoda ceny při opětovném prodeji

Metoda je doporučována pro prodejní podniky, které sami produkt nijak zvlášť neupravují a působí na trhu spíše jako distributor. Vychází z ceny, za kterou je podnik schopen produkt nebo službu prodat. Tato cena se pro účel nákupu od spojené osoby poníží o přiměřené hrubé rozpětí, které odpovídá nákladům na funkce a rizika spojená s prodejem.

Metoda cost plus

Tato metoda se hodí pro výrobní podniky a poskytování služeb. Vychází z celkových nákladů na produkt nebo službu, ke kterým připočte procentuální obvyklou přirážku na trhu. Základem této metody je dobrá znalost vlastních nákladů na jednotlivé produkty a služby.

Metoda čistého rozpětí

Metoda čistého rozpětí se využívá u zvlášť složitých transakcí. Metoda pracuje s obvyklým rozpětím čistého zisku a ve své podstatě se podobá předchozím dvěma metodám. Základní myšlenkou je předpoklad, že poplatník by měl dosahovat stejného zisku jako firma prodávající nespojené osobě. Cena se tedy určuje v rozpětí, aby firma dosahovala obdobných výsledků jako její konkurence na stejném trhu a to ve vztahu k tržbám, nákladům či aktivům.   

Metoda rozdělení zisku

Tato metoda je jednoznačně nejkomplexnější a její užití je nutné dostatečně obhájit. Ve své jednodušší formě (analýza zásluh) metoda určí celkový zisk skupiny firem. Tento následně rozdělí podle analýzy funkcí, riziky a užití aktiv. Metoda je vhodná pro případy, kdy v čase rozdělení zisku známe finální prodejní cenu poslední spojené osoby.

Ukázky stanovení převodní ceny v praxi

Nyní se mohou jevit převodní ceny poměrně složitě, nicméně jakmile si jejich výpočet ukážeme v praxi, zjistíte, že jejich použití je poměrně instinktivní. Pojďme tedy na to.

Nezávislá cena v praxi

Firma ALFA s.r.o. zajišťuje kamionovou dopravní službu pro přepravu kontejnerů na trhu, přičemž má stanovený sofistikovaný ceník na základě vzdálenosti, velikosti, váhy zásilky a lokace přepravy. Majitel se rozhodl založit další firmu BETA s.r.o., která začne podnikat na trhu prodeje stavebních hmot. Rád by ve skupině dosáhl synergie a využil logistických služeb firmy ALFA s.r.o. Pro nastavení převodních cen není nic jednoduššího, než aby nová firma uzavřela přepravní smlouvu s ALFA s.r.o. a v rámci obchodního styku se řídila stejným ceníkem jako ostatní přepravci.

Cost plus v praxi

Podnikatel si na sebe pronajímá komerční prostory o rozloze 200 m² za 30 000 Kč/měs., které dále podnajímá spojené společnosti ALFA s.r.o., která využívá 120 m² a společnosti BETA s.r.o., která využívá zbylých 80 m² .Podnikatel z veřejných zdrojů identifikoval, že se komerční nemovitosti v této lokalitě podnajímají s obvyklou výnosností ve výši 10 %. Tudíž by jako správný hospodář i on sám měl vyžadovat za podnájem celé nemovitosti 33 000 Kč/měs. Tuto cenu následně podle metráže (případně počtu zaměstnanců, jiného alokačního klíče nebo jejich kombinace) rozloží mezi podnájemníky. Tudíž společnosti ALFA s.r.o. stanoví nájemné ve výši 19 800 Kč/měs. (120/200 * 33 000) a společnosti BETA s.r.o. stanoví nájemné ve výši 13 200 Kč/měs. (80/200 * 33 000).

Metoda rozdělení zisku v praxi

Mateřská společnost ALFA s.r.o. nakupuje na burze hovězí maso a to následně prodává dceřiné společnosti BETA s.r.o., která zajišťuje jeho distribuci na lokálním trhu restaurací. Restaurace objednávají určená množství v předstihu a cena je stanovována pro každou objednávku individuálně. Díky tomu je možné určit celkový zisk skupiny ještě před dodáním masa do restaurace, pokud bychom porovnali nákupní cenu na burze a cenou odbytu. Skupina má v rámci tzv. master file (komplexní studie převodních cen) vyhotovenou analýzu funkcí, rizik a aktiv, které v transakci jednotlivé podniky zastřešují. Z této analýzy vyplívá, že mateřská společnost ALFA s.r.o. se na těchto aktivitách podílí z 72 % a společnost BETA s.r.o. pouze z 28 %. Fakturovaná částka se tedy pro každou transakci dopočítá podle následujícího vzorce s cenami bez DPH. 

0,72 * prodejní cena restauraci + 0,28 * nákupní cena na burze

Pozor na zvýšené zaměření pozornosti finančního úřadu

Rostoucí zájem finančního úřadu a potenciální nadnárodní prvek jsou v dnešní době motorem zvýšení pozornosti u převodních cen. Stejně tak jsou převodní ceny jedním ze základních bodů finančních prověrek při fúzích a akvizicích. Objektivně lze tedy doporučit značnou opatrnost a preventivní kroky firem u této problematiky. Současně nikdy nezapomínejte, že i transakce spojených osob by měli být podloženy smlouvami, objednávkami a zejména fakturací, která se projevuje i s ohledem na DPH. Vždy se snažte u těchto transakcí sledovat ekonomickou racionalitu jednotlivých subjektů a jestli není některá fyzická či právnická osoba zvýhodňována na úkor jiné. V případě významnějších transakcí neváhejte oslovit profesionální transakční a daňové poradce, kteří Vám mohou poradit s vhodnou metodikou a pomoci dokumentaci vypracovat. U nejobjemnějších transakcí je možné uvažovat i nad vyhotovením znaleckého posudku, který není finanční správa oprávněna nikterak rozporovat.