DPH a určení místa plnění při poskytování služeb v příkladech z praxe

• Základní pravidlo při poskytování služeb
• Kdo je osoba povinná k dani?
• Náležitosti daňového dokladu

Klíčem ke správnému řešení DPH při poskytování služeb do EU a do třetích zemí je správné určení místa plnění. Předmětem daně v ČR je poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (viz § 2 odst. 1 písm. b) Zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty). Pokud je místo plnění mimo tuzemsko, není poskytnutí služby předmětem české DPH. Ale může být předmětem daně v jiném státě.

Při poskytování služeb se místo plnění řídí buď některou z výjimek uvedených v § 10 až § 10i. Anebo, pokud danou službu nenajdeme v žádné z výjimek, postupujeme podle základního pravidla v § 9.

Základní pravidlo při poskytování služeb

Základní pravidlo pro určení místa plnění u služeb použijeme v případě, kdy služeb nespadá do žádné z dále uvedených výjimek. Místo plnění se liší podle toho zda službu poskytujeme osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani.

Pokud je daňový doklad vystaven v cizí měně použije se pro účely vyplnění přiznání DPH pro přepočet kurz uvedený v § 4 odst. 5 tj. kurz ČNB nebo Evropské centrální banky ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (poskytnutí služby) nebo ke dni přijetí platby pokud byla platba přijata před poskytnutím služby.

Kdo je osoba povinná k dani?

Na to odpovídá § 5:

“(1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.

(2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu.”

Osobou povinnou k dani je zjednodušeně řečeno každý podnikatel - plátce, identifikovaná osoba i neplátce daně. Dále též právnická osoba nezaložená za účelem podnikání pokud vykonává ekonomickou činnost. Osobou povinnou k dani mohou být i tzv. “organizační složky státu” pokud vykonávají některou z činností uvedených v příloze č. 1 k Zákonu o DPH. Osobou povinnou k dani je i fyzická osoba, která má příjmy ze soustavného nájmu majetku dle § 9 Zákona o daních z příjmů. Soustavný nájem majetku je považovaný také za ekonomickou činnost, i když nejde o příjem z podnikání.

Poskytovatel služby by měl mít důkazy o tom, že příjemce služby je osoba povinná k dani, aby na něj mohl přenést povinnost odvést daň. Pokud nemá žádné důkazy či mu není známo zda jde o osobu povinnou k dani či nikoliv, měl by k příjemci služby přistupovat jako k osobě nepovinné k dani.

Poskytnutí služby osobě povinné k dani - § 9 odst. 1

“(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.”

Při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo plnění v sídle příjemce služby nebo v místě, kde se nachází provozovna, pokud služba byla poskytnuta provozovně.

Příklad: Tuzemský neplátce DPH poskytne službu marketingového poradenství osobě povinné neregistrované k dani se sídlem na Slovensku (slovenskému podnikateli neplátci DPH).

Ke dni poskytnutí služby se tuzemský neplátce stává identifikovanou osobou dle § 6i. Do 15 dnů podá registraci identifikované osoby. Na poskytnutí služby vystaví daňový doklad. Do 25. následujícího měsíce podá daňové přiznání. Pokud má k dispozici platné DIČ slovenské osoby registrované k dani (příjemce služby má povinnost se na Slovensku registrovat v souladu se slovenským zákonem o DPH) uvede plnění na ř. 21 přiznání a vyplní souhrnné hlášení, kde uvede platné DIČ odběratele a kód plnění 3. Zda je DIČ platné je možné ověřit prostřednictvím systému VIES . Souhrnné hlášení je povinnost podávat výhradně elektronicky v předepsaném formátu. Pokud DIČ není platné, ale jde o osobu povinnou k dani, vykáže plnění na ř. 26 daňového přiznání a souhrnné hlášení nepodává.

Povinnost registrace identifikované osoby nevznikne, je-li služba poskytnuta osobě povinné k dani se sídlem ve třetí zemi.

Příklad: Osoba identifikovaná k dani poskytuje marketingové poradenství osobě povinné k dani se sídlem v USA.

Plnění není předmětem daně v tuzemsku. Místo plnění je dle § 9 odst. 1 v sídle příjemce služby tj. v USA. Identifikovaná osoba neuvádí plnění v přiznání. Neplátce DPH se nestane v tomto případě identifikovanou osobou.

Příklad: Tuzemský plátce DPH poskytuje službu marketingového poradenství osobě registrované k dani na Slovensku (slovenskému plátci). Služba fakticky proběhla v Praze.

Při poskytování služeb dle základního pravidla v § 9 není podstatné kde byla služba fakticky poskytnuta. Místo plnění je v sídle příjemce služby osoby povinné k dani tj. na Slovensku. Příjemce má povinnost odvést DPH na Slovensku. Tuzemský dodavatel ověří platnosti poskytnutého DIČ. Pokud je DIČ platné uvede plnění v přiznání k DPH na ř. 21 a uvede DIČ v souhrnném hlášením s kódem 3. Pokud by byla služba poskytnuta osobě povinné k dani neregistrované z jiného státu EU nebo osobě povinné k dani se sídlem v třetí zemi uvede se plnění na ř. 26.

Příklad: Tuzemský plátce poskytujeme marketingové poradenství v Praze české provozovně slovenské osoby povinné k dani registrované na Slovensku.

Služba byla poskytnuta provozovně, takže dle § 9 odst. 1 je místo plnění v místě provozovny tj. v tuzemsku. Plátce DPH uplatní české DPH 21% na ř. 1.

Podle § 9 odst. 1 se postupuje i v případě, že se jedná o službu vyjmenovanu v § 10e až § 10i.

Příklad: Tuzemský plátce poskytuje službu přepravy zboží osobě povinné k dani registrované v Německu.

Přeprava zboží má místo plnění dle § 10f pouze v případě, je-li poskytnuta osobě nepovinné k dani. V daném případě je služba poskytnuta osobě povinné k dani, takže se místo plnění určí dle § 9 odst. 1 tj. v sídle příjemce služby tj. v Německu. Poskytovatel služby vykáže plnění na ř. 21 a v souhrnném hlášení a přenese povinnost odvést daň na příjemce služby.

Náležitosti daňového dokladu

Při poskytnutí služby vystaví plátce nebo identifikovaná osoba daňový doklad se všemi náležitostmi dle § 29. Je-li dle § 9 odst. 1 místo plnění v sídle příjemce služby z jiného státu dochází k přenosu povinnosti odvést daň na příjemce služby. V tomto případě navíc bude na daňovém dokladu uvedena věta „daň odvede zákazník“ v souladu s § 29 odst. 2 písm. c). Naopak není povinnost uvádět odkaz na příslušné ustanovení zákona nebo evropské směrnice, protože nejde o plnění osvobozené od DPH.

Poskytnutí služby osobě povinné k dani - § 9 odst. 2

“(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.”

Je-li služba poskytnuta osobě nepovinné k dani, je místem plnění dle 9 odst. 2 sídlo nebo provozovna poskytovatele služby tj. dodavatele. Bez ohledu na to kde je služba skutečně poskytnuta.

Příklad: Tuzemský plátce DPH poskytuje službu poradenství v oblasti zdravé výživy osobě nepovinné k dani ze Slovenska - slovenskému občanu nepodnikateli. Poradenství fakticky proběhlo na Slovensku.

V daném případě je místo plnění dle § 9 odst. 2 v sídle poskytovatele služby tj. v tuzemsku. Plnění bude podléhat české DPH 21% a vykáže se na ř. 1 v přiznání DPH. Na místo plnění nemá vliv kde služba fakticky proběhla.

Příklad: Tuzemský neplátce DPH poskytuje službu poradenství v oblasti zdravé výživy osobě nepovinné k dani ze Slovenska - slovenskému občanu nepodnikateli.

Místo plnění je dle § 9 odst. 2 v tuzemsku. Neplátce se nestává osobou identifikovanou k dani. Jde o tuzemské plnění tj. vstupu do výpočtu obratu pro povinnou registraci plátce.

Jde-li o poskytnutí služby vyjmenované v § 10 až § 10i řídí se místo plnění těmito ustanoveními.

Příklad: Tuzemský plátce poskytuje službu přepravy zboží osobě nepovinné k dani z Německa. Zboží je přepravováno z ČR do Německa.

Jedná se o službu dle § 10f. Místo plnění je dle § 10f odst. 2 v místě kde je přeprava zahájena tj. v tuzemsku. Plnění bude předmětem  české DPH. Pokud by zboží pro osobu nepovinnou k dani bylo přepravováno ze Slovenska do Německa, bylo by místo plnění na Slovensku. Český dodavatel nemá povinnost odvádět DPH v tuzemsku, ale musí zkoumat zda a za jakých podmínek má povinnost se registrovat a odvádět DPH na Slovensku.

Článek napsala: Zuzana Bartůšková, daňová poradkyně

Chcete vědět o účetnictví a daních víc?
Navštivte kurz autorky http://www.ucetnictvibezstarosti.eu/kurzy/